Údolí růží není jen Kazanlak

Jak už jsme psali na Facebooku, mnoho let pěstujeme růže. Mezi srdcovky patří růže historické, ale touha mít vlastní růžový hydrolát nás směřovala i k růžím bulharským. Před několika lety jsme si v Bulharsku objednali sazenice, abychom získali potřebné množství květů na destilaci, a od té doby máme sice omezené, ale pravidelné zásoby neskutečně vonícího čistého růžového hydrolátu. Samozřejmě, že nám v hlavě hlodal červíček pochybností, jestli vše děláme správně, když nemáme ani kapku oleje. Tak jsme v rámci dovolené vyrazili mimo jiné do údolí mezi Starou Planinou a Srednou gorou, které se také nazývá jako Údolí růží.

Pokud není vyprahlé jako letos v srpnu, nabízí krásné pohledy na levandulová políčka a růžová pole s pozadím thráckých mohyl a horských úbočí. Návštěvu jsme začali v nepsaném hlavním městě Kazanlaku, kde se nachází Muzeum růží, obklopené růžovou zahradou. Muzeum nabízí snad všechny informace o historii pěstování a zpracování růží – vlastně hlavně té nejdůležitější damašské nebo také damascénské, ale často jen povrchně.

Prohlídka nás trochu zklamala, přece jen jsme většinu informací měli už nastudovanou. Zjistili jsme, že destilujeme stejným způsobem, jako destilovali a destilují Bulhaři, fígl je nakonec v množství. Na litr oleje je potřeba cca 3 tuny květů! V Bulharsku. V našich podmínkách to bude nejspíš trochu víc, růže zde produkují méně aromatických látek. Takže budeme muset ještě zapracovat na sazenicích, abychom se jednou dostali alespoň na ten 1 mililitr. Na konci prohlídky, díky kruhovému tvaru muzea vlastně opět ve vstupní hale, se nachází muzejní obchod. Chtěli jsme tady porovnat hydrolát, jestli se dá srovnat s tím bulharským, ale to nebyl dobrý nápad. Tester nabízel všechno, jen ne příjemnou růžovou vůni. Dlouhodobé vystavení teplu a světlu hydrolát degraduje. Asi by se prodavač podivil, kdybych mu nabídli ten náš, možná by se chytil za nos a tester uchovával lépe nebo ho občas vyměnil. V porovnání s tím bulharským máme plnější vůni, snad je to dáno tím nevyextrahovaným esenciálním olejem. Růžový hydrolát jsme ale nakonec koupili, nějaké to mýdlo a samozřejmě esenciální olej, to byla povinnost.

Další hodiny jsme trávili cestou údolím. Nejde opomenout návštěvu některé z okolních mohyl – tráckých svatyní a hrobek. Pokud by se někdo vypravil speciálně za růžemi, doporučujeme spíše západní část údolí. Kazanlak žije hlavně ze slavné minulosti, v okolí již růžových polí moc nenajdete. Cestou na západ se určitě nezapomeňte vyfotit na kýčovité růžové houpačce na kraji Gabareva. Když budete mít štěstí, nebudete na ni stát frontu. Marně jsme však hledali otevřenou farmu nebo obchod s růžemi a výrobky z nich. Nejspíš to bude tím, že většina pěstitelů růže sklidí a vozí do výkupu, takže sami nic neprodávají. Už jsme propadali zoufalství, ale pak se před námi objevilo město Karlovo, v jehož okolí silnice najednou silnice vede uprostřed krásně zelených a zdravých růžových polí.

Škoda, že jsme nejeli v květnu. V Karlovu vědí, co turisté hledají, specializované obchody nabízí vše od mýdel, krémů, mastí, voňavek, hydrolátů a olejů až po limonádu, likéry nebo růžové džemy. Je dobré mít na kartě vysoký limit. A protože v autě ještě bylo místo, tak i několik sazenic se ještě vešlo. Pokud byste chtěli vyrazit do Bulharska za růžemi, ideální je cestu naplánovat na přelomu května a června, kdy pole kvetou. Můžete si zaplatit divadélko pro turisty, kdy budou krojovaní venkované květy sklízet a představovat lidové zpěvy a obyčeje. Můžete si ale pole jen tak prohlédnout a potkat (často kočovné) sběrače, kteří si sběrem růží sezónně přivydělávají.

Co říct závěrem? Podobně jako vysvětlujeme, že levandulový olej pod 100 Kč za 10ml je spíše chemickou sloučeninou a čím vyšší cena, tím čistší a kvalitnější olej je, stejně tak je to s olejem růžovým. Jen s malým rozdílem. 1 ml čistého kvalitního růžového oleje vyjde zhruba na 1000 Kč. Velká část v tuzemsku nabízených růžových olejů je tak více či méně pančována nebo je tvořena přímo chemickým koktejlem. Pokud si ho koupíte v Bulharsku nebo od bulharského dovozce, pravděpodobně bude ampulka se vzácným olejem uložena v typické malované dřevěné schránce připomínající kdysi tak oblíbené matrjošky.